Nad mořem blýskla
hvězdička prve –
mně z oka tryskla –
slzička krve.
Vzpomněl jsem časů,
jak s milkou kdysi,
za hvězd jsem jasu
zřel horské rysy.
Ty rysy milé
Šumavy naší,
jež chmurné chvíle
z duše mé plaší.
Vidím, že štěstí
plál mi kdys čas ten,
dnes truchlou zvěstí:
„Býval's kdys šťasten!“
Proto mi bolno;
vidím jen moře.
Kdys v srdci volno –
dnes je v něm – hoře!