Mráz – Merlín šedý, kouzelník jest z báje,
pták dravý, který loupí květy jara,
jenž z dáli slétne v tiché naše kraje,
jak praví věčná epopeja stará.
On svůdce starý, jako Merlín bílý,
Ginervu, kvítek, slunkem budí kvésti,
jí slíbí závoj utkat vzdušné víly
a bídný přijde rubáš zmaru plésti.
Ach běda, srdce že ho časem cítí,
bídného svůdce, když sny mládí hynou,
v sled luzné snění, láska, štěstí, kvítí,
se chvějí v zimním slunci pavučinou.
O s Bohem sne můj, Ginervo ty svůdná,
již Merlín přilét, srdce z hrudi klove,
o cesto žití trnitá a bludná,
jež naděj měníš v sklamání vždy nové.
Představy mládí, růžoví jsou dnové,
a skutečnost, toť černé noci stíny,
sen kouzlí perly, skvosty démantové,
a čas dá krůpěj v síti pavučiny.