Mně směšným jest, když kráčím zvolna v davu
po osvětlených večer Příkopech,
zřím milující k hlavě klonit hlavu
a šveholit o štěstí, lásky snech.
Jsou šťastni. – Ano. – Ale nepomyslí,
co do toho, když dnes se líbají,
dnes věrnost sobě, lásku přislibují
a zítra juž se ani neznají.
Ni nepomyslí, ač svět stále stejný,
ač tatáž obloha i stejná zem,
že člověk stárne ve každinké chvíli
a spěchá dál, až stane nad hrobem.