Červánky blednou... Šerem parků
pláč flétny tesknou touhou lká
a v kalich noci, rythmem míru –
hvězd slza kane veliká...
V jezera vlnách, v mlžné říze
se přízrak víly zrcadlí
a v harmonicky sladkém snění –
leknínů květy uvadly.
Milenců vzdechy oněměly,
v labutě snící zaklety,
a v dálkách opál luny plane
jak anděl míru nad světy.
Alejí mrtvou v bludic svitu
plouží se stíny v bledou dál
a vánek šeptá, jako mrtvý
ztracených snů by vzpomínal...