Nad tichým hřbitovem se chvějí hvězdy v snění
a slzou soucitu pomněnky bledé rosí –
na rovech zapadlých, kde o vzpomínku prosí,
když pějí slavíci v cypřiších Zapomnění...
Ach, lásky ztracené! Mé bolesti vás střeží,
když v hrobě věčnosti již stlívá mládí celé,
když touhy prolity slzami trpitele
a křídla nadějí sražená v prachu leží,
však duše písní mých je zakleta v květ bílý,
kde slzy zoufalých dech jara v květy mění,
a šumí útěchou do noci Zapomnění,
když s písní slavíků se v cypřiše sen schýlí...