Hledím, jak kol se kulovitě klenou
obloha s výše s hladí dole pěnnou:
Jedeme dále,
zem mizí stále,
v srdce mne bodá
ostnatý trn.
Všude jen voda,
toť divná óda –
slyšet jen hukot
pěnivých vln.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
KDYŽ OPUSTILI JSME PŘÍSTAV. · Julius Brabec · Poetry Cove