Snů říše hvězdnatá Tvým celým světem byla,
náš ptáku duhový! – Tvým dechem – čaroděje,
se pusta písčitá v ráj květný proměnila,
v němž mrtvý zdvihá se a píseň žití pěje.
Jak’s přišel – odešel’s. Tě díla Tvá přežila,
jež všednost nestřísní, ni hlupců vřava nízká,
ze zřídel kastilských Tvá bílá duše pila,
z níž záře tajemná jak zory zlaté tryská.
Kéž vzlétla duše Tvá, kam’s v růžových snech toužil,
kde pravdy jediné do věků pravda žije,
po bědách tolika, v nichž’s tento život prožil.
Na rov Tvůj prostičké své písně kladu kvítí,
náš králi veliký, na trůně Poesie,
kéž s vděčnou památkou Ti věčné světlo svítí!