Jako hrst vadnoucích violek
zapadlé lásky v sny voní,
dokvetly růže a setlely,
jež libě voněly loni.
Mé mládí schřadlo a zemřelo,
s ním zpěvů výkřiky hřmící.
Žití vln hukot se proměnil
– v tiš moře, dřímající...
Červánky růžové vybledly,
jež holou leb života halí,
a při vzpomínce na mládí:
v očích proud slzí mne pálí.
Nadšení oheň jen duši zbyl,
ač svět vzal všecko, co může...
zde psal jsem krví na pergamen
svůj život – pěvce a muže.