O perlící se moku révy,
buď písní mojí veleben,
ty ve sny kouzlíš rajské zjevy,
než bouřit počne nový den.
Když srdce sevrou žal a muka,
chopím se číše vína rád,
ať kolem hřmí a všecko klne,
přec cítím, že jsem dosud mlád.
O moku božské vinné révy,
Tě Bůh Tvůj Dionys též pil,
když k tanci, k lásce svoje děvy,
bachantky luzné, shromáždil.
Jsme všichni jako vetchá třtina,
a náš-li zapudit jest žal,
sáhněme chutě k číši vína
jak Midas, starý frigský král.