Když nemohu Ti více již
šeptati naděje zkazku,
stavím Ti k Tvojí mohyle
stráž věrnou, věčnou svou lásku.
Když nemohu Tě obejmout,
jak srdce moje žádá,
na hrob Ti kladu pomněnky,
měla’s je vždycky tak ráda.
Volání k Tobě ztrácí se...
hrob Tvůj vstříc zeje mi hluše,
milenko, pomník Ti vystavím
z citlivých vzpomínek duše!