Již rudnou révy... Ticho noci rozrývá děsem vraní skřek,
v chudičké chatě dívka – sirot pláče a teskní do dálek;
v zarudlém zraku bolest taje ve velké slzy Zoufání,
i růže lící prožloutly již v mrazivých vichrech Poznání.
Nadějí není... touhy šílí... milý se z dálek nevrací...
mlhy se plouží, myrta vadne a v dálkách západ krvácí...