Za noci hvězdné, plné jasu,
na loži svém jsem dřímal,
ze stříbrného měsíc vlasu
nad mnou květ bílý třímal.
Ve tichém onom okamžiku
po niti hvězdné, bílé,
ve blaženém jsem tonul styku
po boku mojí milé.
Ze mramoru to její tělo
jak velká hvězda plálo,
ve očích se jí cosi chvělo,
jež nebesy se smálo.
A náhle divá bolesť jala
mé nitro, žal mne schvátil,
na mě se milá marně smála,
já úsměv slzou platil!