Náš život jedním zmítán bojem
všech vášní, citů sterých rojem,
ve přístavu si stane lásky,
zde vztýčí míru bílé pásky.
Však dále jde a neklid za ním
ve sterém hlasu bouře hučí,
zas lehoučkým jen větru váním,
ve srdce rázem bolest lučí.
Ó živote, tys démon věčný,
jenž láká, svádí, nám se vkrádá,
být musí a je člověk vděčný
jen tobě, jaká však juž rada.