Do blankytu si v nebe,
svou písní vzlétni vzhůru,
bys uslyšel tam sebe
a sbor andělských kůrů.
Nechť arii tvou slyší,
již denně zpíváš světem,
ta žal v mé duši tiší,
ta z hrdla padá květem.
Nechť hymna, oda jásá,
již vesmír chválíš v plese,
ta v srdce radosť střásá,
mír v duši v každou nese.
Tam vyzpívej stesk, žaly,
do duše jež se valí,
a křídelkoma a tepej
a s nebe radosť střepej.
Když naslouchám ti, ptáče,
tu srdce tluče, skáče,
a radosť v něm ty seješ,
když skřivánečku pěješ.