Můj druhu
jediný,
můj druhu
zmařený.
V srdci
v poušti
v temnu
zmizelý.
Tvá přízeň
tvá láska
má byla –
smrt zbyla.
Zmařený,
uštvaný
životem
kradu se.
Cíl zmizel,
naděje,
tvá láska,
já zcizel.
Co ztrácím,
neztrácím,
kam půjdu
lhostejno.
V šeru,
v žalu,
v zmaření
má snaha.
Co zbylo,
rozbito,
zřícenin
nehlídám.
Neztrácím
života,
co teď mám,
dřímota.
V teplu
tvé přízně
květ zpučel,
z květ zmaru.
Spíš druhu,
nezbudí
ze sna tě
juž nikdo.
Jen čekám
divoce
bolestí
neznáma..