Já miloval, vše bylo marným,
a nenalez jsem nikde cíle,
ve mládí mého mizel síle,
dál spěl jsem žitím žhavým, parným.
Dnes směji se a zítra pláči,
chce mír kraj, pahorky tam bílé,
však bolesť jej zas rozevláčí,
jdu dál přec, marně hledám cíle.
On kyne vstříc v modravém stínu,
ve volné říze hermelínu,
ve kraji jednotvárném, pustém,
ve směsi mlh a kouři hustém.
Já klesnu, padnu možná zítra,
tak dím si každého zas jitra
při nesplněných tužbách – síle,
však nevím, zda přec najdu cíle!