Ach – valčík tančit s vábnou ženou,
pro niž se srdce v touze chví,
mít ji ku ňadrům přichýlenou,
dech cítit její vášnivý – –
toť nejkrasší je chvíle plesu,
že zdá se, jak tvář anděla,
s tou kamelií ve účesu,
k tobě by se skláněla.
Co kouzla jenom v hudbě dřímá,
když zlatovlásku můžeš vést’
se šatičkama růžovýma
a víš, na chvíli že tvou jest – – –
když při valčíku kolébáš ji,
o rámě její lehce spiat
a rozloučiv se růži dáš jí,
by mohla si snad vzpomínat...!