To bylo tam ve slunném Arku,
s bolestí si člověk vzpomene, –
i růže plakaly v parku
pro jedno mladé žití ztracené.
Tam bloudil stín v šatě bílém
a oči marně zdraví hledaly,
z tmavých růží v loubí milém
k večeru jsme vždy se setkali.
Snů květy se nám rozletěly,
mé mladé, smutné ptáče v přeletu,
kvést’ květy samot pro tě chtěly,
však marně, mráz je zničil ve květu...