Tak jak když někdo tiše pláče,
dnes venku jarní vítr lká,
od okna k oknu letí, skáče,
kde vykvetla již fialka.
Když máj na blízku, vidím znovu
mou drahou, mrtvou matku zas,
v němž stlívá její krásný vlas.
Jak liliový sen šla žitím,
a byla krásná, jako květ,
zrak její slunný ve svém cítím
ač mrtva je již třicet let...