VZPOMÍNKA.

Když sladkých, směšných šestnáct let ve života jsi věnci zřela, ve věnci tom byl samý květ, ti chladná smrt skráň obestřela,

– ach tehda bylas’ šestnáct let! Přes bílou líc ti úsměv šleh’ tak bolný, plný divné touhy, že úsměv do mé duše leh’

ten úsměvu květ pouhý – ach tehda bylas’ šestnáct let! Já zřel tě tehda naposled, mě bylo dítě tě tak líto,

když zřel jsem ruček bílých led a očko slzou tvé zalito – ach tys jen byla šestnáct let! Dnes myslím znovu zase zpět,

ve říši snů tě vidím dneska, co zatím nových šestnáct let si vyšlapala žití stezka, – již tehdy bylas šestnáct let!..