Je večer, jakých málo, málo bývá
ve podletí, kdy pozdě slavík kdes
své zpěvy v melodii sladkou slívá,
svůj všechen bol a všechen jásot, ples.
Květ jasmínu tak silnou vůni roní,
že polibkům se rovná jeho dech,
ve nádheru tu měsíc stříbrem zvoní
a líbá zem ve sladkých jejích snech – –
Ó jak mám rád ten večer tichý, snivý,
kdy hlahol tonů známých v duši trysk
a vše se mísí v nápěv písně tklivý,
a v dlaň se boří něžný ruky stisk – – – vzpomínáš?!