Jen jednou na světě milovat,
pak potichu zemřít chtěl bych,
své děvče na tváři celovat, –
pak bych si jen teskně povzdych.
„Na světě nahoře růžovém
je přece jen tolik krásy,
v srdci že někdy žulovém
se milostné ozvou hlasy.“
„Ať žalostí, slastí zvlněno
je moře našeho žití,
přec nejvřelejší je splněno,
když srdce – to lásku cití!“