Do moří neznámých a širých
já z neznámého pluji kraje,
na stěžních lodě prázdných, širých,
si vlájka Žití mého vlaje.
Do vlnek smaragdových, jasných
hruď bílou vráží albatros,
ve zpěvech námořníků drsných,
tklivého vloženo přec cos.
Ve hloubku moře azur ztápí
svůj jasně modrý, snivý hled,
co loď úskalím vln dál kvapí,
ve výši v propasti se ztrácí hned.
Pruh Země daleké a šedé
se z večera pak objeví,
v kouzelnou říš ji báje přede,
kde ústa navždy oněmí....