Tak deštivý je večer... příliš smutno je mi,
– co mrtvé již, to bolí nejvíce, –
a vítr slyším, jak se valí alejemi,
nad nimiž září lebka měsíce.
A zdá se mi, že někdo cestou bílou
po žlutých listech kráčí alejí,
že zpívá píseň mi nad všecko milou
a oči žhavým ohněm zářejí..
Hle, postavu tu bílou, na tváři je maska,
ve bílých ručkách bílý nese květ,
při každém kroku bílý rubáš divně praská,
že zdá se, že již počal práchnivět...
O mládí, o mládí mé!..