Spí město, jenom řeka hučí
a měsíc bílý líbá ji,
v oknech kláštera zpěv zvučí
a violy hlas počítají.
Prastaré lípy šumí ještě
ve fialové aleji,
již dávno přešly letní deště
a mlhy hory halejí.
Jen viola kdes smutně kvílí
a je to smutek takový,
když srdce plakat nemá síly
a nikomu to nepoví!
Snad jsou to vzdechy sladké touhy,
jen měsíc bílý líbá ji,
a polibek ten žhavý, dlouhý
ve klášter letí podtají.