Ten sladký večer... flétna naříkala...
na břehu moře sám jsem stál,
kde strmě zdvihala se tmavá skála
a pod ní vln se tanec hnal.
A malá loďka kvítím ověnčená
na modrých vlnách plula v dál,
a hladina zaplála pozlacená,
kde maják vzpial se opodál.
Ten sladký večer, flétna smutně lkala...
na břehu moře sám jsem stál;
rád dnes bych slyšel, tam kde strmí skála,
té flétny tón by naříkal.
Když měsíc bledý, všemi opuštěný
nad věčným mořem počne snít,
je čas na břehu život rozesněný
v jediné noci prošílit!