Večer se přiblížil, já bloudil krajem,
bloudil jsem, bloudil, nevím dnes kde,
srdce kdy drážděno tím vonným májem,
člověk jím otráven ve tmě dál jde.
Prázdnem jsa otráven a znaven denním,
večer bych prožil štastně dnes sám,
růžným kdy polibkem a světla chvěním
skládá se v náruči jarní den tmám.
Večer se přiblížil, mně bylo k pláči,
plaše jsem ve květný pozíral luh,
kudy jen dělník ku chatě své kráčí,
za ním dne žhavý juž domírá pruh!