Sta krásných očí, postav žen a dětí
ve víru ulic vystřídá se rychle,
a vše tak šíleně před zrakem letí
do duše tvojí vzpomínkami ztichlé.
A uprostřed kráčíš... je ti líto všeho,
tu svatba, hudba smuteční tě mijí,
co mizí všude zlata bezcenného
v lidských dramat smutné melodii!
Hned nový zjev tě smát se nutí:
Pár mladých děvčat při valčíku zpívá.
V okně starý pán při poslechnutí,
ve zpomínkách jen bílou hlavou kývá.
Bez lásky, neznám zříš jak čas jen letí
a náhle zbudíš se a hledáš květy,
a divíš se, že vyrostly již děti
a tys jen zůstal nezměněný lety..!