Jak se to krásně na pažitě leží,
kol do kola je všecko zelené,
na modrém nebi bílé mráčky běží
tím směrem, kde jsou lesy vzdálené.
V slunci přivírám jen zlehka oči,
jak smaragd tráva ke mně prosvitá,
v ní rozváto pár poupat na úbočí,
kde jabloň sněhem květů politá.
Tak zlehka se to dýše v jarním vzduchu
a chtěl bych dřímat věčně ve jaru,
když z dálky zaletnou sem písně ruchu,
zde piji krásu z květů poháru!