Noc červencová křídla věsí
nad ztichlým krajem dokola,
tak tiše, že to ticho děsí,
v němž měsíc sině plápolá.
Sad opuštěn plá ve nádheře,
a cesta bílá hází stín,
když mír ten svatý plove v šeře
a větřík vane v cesty klín.
Ó večerů těch škoda věru,
kdy duch krásou opojen,
když ve snivém tom krásném šeru
jen zápolí se sněním sen!