Ty odcházíš a nevíš ani,
že zraněno je srdce mé,
ó lásky mojí krásná paní,
snad šťastni přec být můžeme!
Ku štěstí stačí snítka květů,
jež jaro hlásá na zemi,
a polibek z Tvých žhavých retů
mé mládí vrátí zase mi.
Ó dosud zřím Tvé štíhlé tělo
a očí záři plamennou
ve chvíli, kdy se na mém chvělo
jak sladké hudby ozvěnou.
Ne, nelze jíti v dálku Tobě,
jen pro Tě život můj je tu,
a kdybych dlel ve tmavém hrobě,
chci kvést pro Tebe ve květu...