Skip to content
1875–1928

Touha.

Adolf Brabec

Jaro letí zahradami, letí poli, letí lesy, kde však moje zlaté mládí, krásné mládí moje kde jsi?

Bílý květ již prozařuje, ptáčkové si hnízdo staví, něžný mráčku, v bílé výši zastav jaro u mé hlavy!

Pozdě je, již po klekání, rudý západ dohořívá, a kolem mých bílých skrání hasne světlo – noc se stmívá!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Touha. · Adolf Brabec · Poetry Cove