Těch květů vonných málo bude,
jež ozdobí můj nízký rov,
a kdos-li přece kolem půjde,
nenalezne soucitných slov.
Však jaro nové náruč květů
ze dálných přinese mně říší,
jen květy upustí v svém letu,
můj spánek bude za to tiší.
Déšť jarní prach zas setře, spláchne,
a proud jej snese v širou dál
ze kříže, jenž jen smrtí páchne,
by jinde kdos si zase poplakal...