Nad sutinou jen hrůznou
v minulý hledím čas,
ač slyším hudbu luznou,
přec padá slza s řas.
Jen hrstka květů štěstí,
se trousí sem a tam,
a musím vše to nésti,
proč nevím ani sám.
A družné poupě lásky,
juž dávno kryje zem,
je jak ty mládí zkazky,
jen zmaru údělem.
Jen hořkost v duši zbývá,
a naděj v temnu spí,
a smutně hlavou kývá,
vždyť kletba na ní lpí!