Můj Bože, Bože můj, co je to štěstí,
več člověk věřil a o čem sníval,
jak květem luzně zřel před sebou kvésti,
odvanul první bouře mu příval.
Můj Bože, Bože můj, co je to štěstí,
jen hrstka z louky pestrého kvítí:
dnes cítíš tu vůni, vidíš je kvésti,
a zítra suché v ohni se vznítí.
Můj Bože, Bože můj, co je to štěstí,
ve lásce mizí, v naději hyne,
neuzří štěstí ni vonět, ni kvésti,
život můj dále mi bez štěstí plyne. –