A někdo plakal smutně, zdlouha,
že pláč ten vnikal do srdce,
v tom smutku promluvila touha
a duši zdrala hluboce.
Den vzpomínek snad přišel šedý,
byl podzim, venku vítr lkal,
a mrtvé touhy měsíc bledý
svou září klamnou bičoval!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.