Tak zlehounka tvé nožky graciézní
se zdvihly k tanci, krásko Granady,
a šat, jenž skvostné formy ňader vězní,
vzpomíná barvou žhavé západy.
Ó, vytanči svou duši, mladé dítě,
když ohněm vášně oči jásají,
na každý tance pohyb tvůj zřím spitě
a oči mé se do tvých vsávají.
Když elasticky se tvé tílko svíjí,
cos náruživě pronáší tvůj ret; –
tak tělem, duší tančit melodii –
zná jenom bledý Andaluský květ!