Šel cestou smutnou, sám jsem šel,
kol žluté listí vítr rval,
a měsíc dosud nevyšel,
by září svou kraj zulíbal.
V kraji smutno, v srdci též,
nač ještě žít a toužiti,
lze poznat jenom klam a lež
a bolest třeba prožíti.
Jdu dál, kam nevím ani sám,
do noci jdu a dálavy,
pár upomínek v duši mám
a zrak od pláče krvavý...