Tak divno tu, tak ticho tu, pár světel plá jen v dáli,
do smutku jen a vzpomínek se žití moje halí,
eh, nač to vše, sem vína číš, sem svůdné přijďte ženy
a jásat chci a smát se chci, svým smutkem přemožený.
Se životem se nesmířím, jen úsměv pro vše zbývá,
ten klidný úsměv stoika, jenž na vše hlavou kývá,
a v duši mojí lyrické se hraje tragedie,
když život svými vlnami v mé čelo drsně bije!