Ty čarokrásná máje noci
svým hvězdným pláštěm skryj mou líc,
já v náručí tvém budu moci
vyplakat bolů na tisíc.
Ze květů vůně jasmínové
do duše mně cos zatlačí,
a nese touhy nové, nové,
že sobě dneska zapláči.
Na jemný květ, jenž tiše skládá
své bílé křídlo na tu zem,
má žhavá horká slza padá
a slzu mou si noci vem.
Ba vezmi slzu třpytnou mojí
tam v tiché, třpytné roje hvězd,
nechť s tou se slzou hvězda spojí,
a ta mou hvězdou žití jest!