Sen sladký skráň mou obestřel
za tklivé noci tiše,
já milku svou jsem mrtvou zřel,
jak letí ke mně s výše.
A krásnější a čarnější
ty byly bledé tváře,
a z očí modrých jasnější
se chvěla nebes záře.
Juž cítil jsem i teplý dech,
kol mojích skrání vanout,
a z ňader bílých těžký vzdech
ve nitro moje kanout.
Však náhle vzešel jasný den
a slunce plálo jasně,
můj zvadnul, zvadnul krásný sen,
jen chudé zbyly básně...