S novým jarem zeleným
se zdobíte zas šatem,
na keřích náhle zběleným
se bílým stkvíte pasem.
I na vás jaro vzpomnělo,
i pro vás šperky mělo,
a upletlo vám diadem,
však vítáte jej s chladem.
Z jara sem přece zavítá,
z vesničky tváře milá,
zda kvítečka jsou zalita;
kříž dělá ruka bílá
A zatím stíny dvojité
se nesou, jeden květů,
ten druhý dole pojíte,
jenž dál juž s Bohem světu.
A vaše město utichlé
ve hrob se denně vejší,
zda oko již to vysychlé,
čí spí zde nejmilejší?
Já dával tichým hodinám,
dál letěl, když jsem dlíval
u vás; těch ještě vzpomínám,
když večer již se stmíval.