To není všecko Madonno ty bílá,
jež v sny mé dětské růže nastýláš,
v tvé ručce sněhobílá růže zbyla,
ó pověz, zda ta pro mě, pověz zdaž?
Zda červeň žhoucí rtíků tvojích malých,
v mé srdce vpustí krůpěj naděje,
či mně ten žití trudný hořký kalich
tvým slovem naděj slední zavěje.
Ó pověz, Madonno ty moje bílá,
ty jediná jen všecko sama víš,
zda básně jiskra, zda ti zbyla síla,
a ty ji znovu v oheň zapálíš?
Mě melodie z dětinských těch časů
tak volné ve sny moje hlaholí
a tebe zřím uprostřed toho jasu –
ó Májo, nevíš, jak to zabolí!,.