Bych první květ si přines domů,
do polí vyšel jsem si dnes,
zřel všude zář jsem květných stromů,
ač ňadrem mým se smutek nes.
Za písně své, jež smutkem dýší,
jsem ztratil vše, svou svobodu,
za opojnou tu jejich číši
jsem zaprodán ve porobu.
Juž květ jsem vonný utrh’ sobě,
pro radosť jen a na chvilku,
však dám je, dítě mrtvé, tobě,
na tvoji malou mohylku.