Proč jméno Vaše mile zní mi
a vzpomínám naň znovu zase,
proč vždy se jevíte mě v kráse
sny krásnými a líbeznými?
Proč pomněnkové Vaše oko
ve duši leží přehluboko
jak jezer dvou když hlať se svítí
však Vaše přec se jasněj’ nítí!
Proč znovu zřím ty krásné tahy
a vlas Váš dlouhý kaštanový? –
Proč snové ti jsou vždy mně noví.
proč vzpomínám tak na Vás záhy?
Vždyť mládí ve Vás moje celé
u Vás mé vzlety, touhy vřelé,
a obrazy mých mladých let,
při kterých slzím rozechvět.
Mé místo změnil čas a osud,
však přec jen kvítí beru odsud –
jsou pomněnky to, modré kvítí,
jež v srdci v oku Vašem svítí.
A přeji Vám, by život sázel
do ňader Vašich ono kvítí,
jež časem v srdci mojím svítí,
s nim šťastný by Vám život vcházel.