V tmavých vlasech poupě vonné,
v očích černých hvězdy třpyt,
ó kéž srdce dívky oné
pro lásku by znalo žít!
V srdci tom však lásky není,
jak na podzim v lese tam
listy stromů barvu mění,
v každém kroku klam, jen klam.
S Bohem buďte, žárné zraky,
slovo chvěje se vždy víc,
štváno srdce jak ty mraky,
horká slza padá v líc. –