Kam osud nesype své květy štěstí
a křídlem černým kde se náhle sklání,
ze zármutkem jen bol a světa lesti,
tu vzpruhou soucitné je pousmání.
Šíp lásky kde se zlatý zakmiť náhle
a srdce celou silou mžikem raní,
kde štěstí skrývá se pak neobsáhle,
vždy rozkoší jest první pousmání.
Kde Anděl smrti bledé čelo kloní
a z oka slzy stírá svojí dlaní,
kde veselo a plno žití vloni
tu v srdce bodá slední pousmání.