Když vrchem dubu vítr vane
a sežloutlou tu trávu čeří,
na šípku zlíbá růže plané,
na lesním usne kdesi keři,
tu kane slza jak list z keře,
a smutek ve srdce se béře;
smutné umírání kolem,
šero, den se náhle krátí,
pár lidí se mihne polem,
tam oheň, i ten se tratí..