Mám podzim rád, když žloutnou zlehka listy,
a zlaté květy hledí do oken,
kol rybníky jak vzácné ametysty,
mou duši uspávají v sladký sen.
Vše přítulně se dívá – západ hasne,
a tisíc světel v dáli plápolá!
Mám podzim rád, jsou časy krásné,
hor věnec hoří zlatem dokola.
Již přešlo vše, zač srdce krvácelo,
v mé duši jest dnes mír a klid,
já čekal štěstí, to se nevracelo
a vším jsem za vděk musil vzít.
Mám podzim rád, vždyť jeho harmonie
je klidem mým a štěstím dnes,
a v člověku to štěstí žije,
když znaven vším – mír v duši vnes.
Mám podzim rád a vzpomínám si,
že s jarem mladé štěstí přiletí;
jen odlétlo chvilku kamsi,
a polibek dá svému dítěti...!