Ó přijďte, přijďte, podzimní vy podvečery,
kdy naším městem padá mlha šedivá,
kdy svítilen zář roztěká se všemi směry,
a je tak smutno, když se zvolna šeřívá.
Když astra poslední do rána zmrznout mají,
za oněch večerů rád chodím sám a sám,
když dušičkový ráz se v každém koutě tají,
na svoji minulost, na mládí vzpomínám.
Přede mnou řada dnů se nekonečná plouží,
mé marné sny jak růže sněhem zaváté,
a duše nemocná po něčem marném touží,
jak šťastni vy jste, již snů nikdy neznáte.